Jsem naměkko

ze stáří belhajícího se kolem

když v zrcadle vidím dívku

pod prachem z ujíždějících vlaků

v sukni vyčuhující půlky broskví

s jemnými chloupky

které ne a ne dostat ze rtů

jsem naměkko

a to si myslím, že jsem tvrdá

skořápka mandle

ke které než se dostaneš

přejde tě chuť

i mě

pachtím se

za holí

co podepře kroky do neznáma

tam, co opora obrany selže

tak olízni ještě mé rty

ať vím, jak chutná životabudič