O básnících

stýkám se v poslední době

jen s básníkama

protože mě naplňují

ty jejich kecy

 

jeden

kterého svým způsobem miluju

řekl

„už si nepamatám, kdy som mal radosť “

a pak

no můžu to ještě zkrátit

„už si nepamatám“

dostalo mě to

 

dokonce mě ten istý přesvědčil

abych se šla pomodlit do kostela

říkám mu

naposledy jsem se modlila

v Notre Damu

a to je tři roky

 

tak jsem zas sundala ze sebe

to břímě

a odříkala v cizině Otčenáš

a on říkal

provozuješ takovou

turistickou víru

no je boží

 

ten další milovanej

řekl, to bylo dobrý, co si napsala

za to tě mám rád

no možná to tak neřekl

ale citoval mě

„cítím se být básníkem, asi tak,

jak se cítím být bláznem“

udělalo mi to radost

i když říká

že píšu sračky

 

a ten jeden

má tak velkou duši

že se mu nemůže

vejít do těla

  

chtěla bych jednou být

jako oni

ale neztratit

svoji tvář