Osamělá

prsty sjíždím

po hrdle načaté lahve

s představou střepů

které mi bodají

do mysli

tebe

pokaždé

když připoutám k zemi

svoji šílenost

jsi mi o něco

vzdálenější

jen pouliční lampa

stále váže

světelnou mašli

na prázdné stěně

kde kvete

plíseň