Dávno

máš tělo

klenuté

jak barokní sofa

schované na půdě

to jsou tvoje slova

z dob

kdy jsme se

mezi tou hromadou krámů milovali

obíral jsi ze mne pavučiny

a obtiskával je do prachu na podlaze

já ti za šňůrou s prádlem

dělala stryptýz

a holubi ve vikýři mne pozorovali

ráda na ty doby vzpomínám

na to, jak opalovala jsem se nahá v zahradě

a tys vylámal laťkový plot

a připlížil ses kopřivami za mnou

už nepletu si copánky

ani mi nevyčuhují kalhotky z minisukně

ne, už je nenosím