zavěšená na netu
pavím peřím
rozpráším tvář
při pomyslném doteku
dětí, co milují
teatrální konce
a přesto zůstávám
sama sebou
silou vůle
roztavím skleněné srdce
na ocel
a vyfouknu z něj duši
do které hřeby nezabiješ
však pod tíhou chladu
klesám do pohřebiště živých